Fanoušek cimrmanovského humoru Jan Benda se perfektně orientuje ve světě plném počtů a přesnosti, a navíc mistrně ovládá i jinou disciplínu. A to přímo onu disciplínu královskou. Demand planner firmy Ontex tak v našem rozhovoru moc hezky a pochopitelně odhaluje, že takové plánování není jen o číslech, ale hlavně o lidech, souvislostech a schopnosti pořád se učit.

Jeho práce se na první pohled může jevit jako čistě analytická záležitost. Tabulky, předpovědi, systémy, nastavování a čísla. Ale jak sám říká, bez správné komunikace by nic z toho nedávalo smysl. Jan Benda, který překládá požadavky trhu do jazyka výroby a zároveň hledá společnou řeč mezi různými odděleními, v rozhovoru otevřeně mluví nejen o tom, co ho na jeho práci baví, ale i o tom, co ho občas vyčerpává. Mimo jiné se s námi podělil o informaci, že AI mu práci zatím nebere, a nechal nás nahlédnout také do prostředí, ve kterém se mu daří vypínat nejsnáze.

Pane Bendo, jak si v hrubých obrysech můžeme pozici „demand plannera“ představit v praxi? Co to znamená?

Pozici demand plannera si můžeme představit jako cizojazyčný slovník mezi obchodem (sales) a technickoprovozním oddělením (supply chain). Tedy hlavním úkolem je přeložit požadavky trhu do srozumitelné řeči naší vnitřní struktury, především výroby a nákupu, a zároveň dokázat vysvětlit trhu naše možnosti a aktuální stav věcí uvnitř společnosti. Účastníkem této diskuze bývá zpravidla také oddělení financí, marketingu, zákaznického servisu, nákupu a tak dále.

Jde čistě o analytickou a administrativní činnost v systémech společnosti, jako jsou SAP a ARKIEVA. Když to velmi zkrátím a zjednoduším, tak celé dny počítáme, nastavujeme a komunikujeme napříč celou společností.

Co všechno takový demand planner dělá? Přibližte prosím v pár konkrétnostech.

Především vkládáme do systému předpovědi prodejů na následující měsíce a roky a tyto „forecasty“ udržujeme aktuální v souladu s trhem, finančním oddělením, marketingem a podobně. Tyto „forecasty“ jsou nejdůležitějším vstupem pro spouštění MRP (material requirements planning, někdy se uvádí material replenishment planning) v SAP systému, a na základě těchto vstupů SAP generuje výrobu a nákup materiálů.

Spolupracujeme na „tvorbě“ nových produktů v systému, reportujeme vedení společnosti, hlídáme některá nastavení a děláme podporu obchodu, financím, oddělení produktového managementu a v neposlední řadě marketingu.

 Jak dlouho už v Ontexu pracujete?

V září to budou tři roky.

Kudy vedla vaše profesní cesta k této pozici?

Ta cesta byla opravdu dlouhá a začala někdy v roce 2006, kdy jsem nastoupil do společnosti Maersk Czech Republic jako dispečer na operačním a dokumentačním oddělení. Maersk je největším rejdařem na světě a vozí obrovské množství kontejnerů po celém světě. Zde jsem poprvé přičichl k plánování a měl jsem na starosti plánování vlakové přepravy z Maďarska, Slovenska a České republiky do největších přístavů v Evropě jako Rotterdam, Hamburg, Zeebrugge a dalších.

Ovšem nejvíce zkušeností jsem nabral ve společnosti CCHBC Česká republika s. r. o., která je „lahvářem“ pro společnost Coca-Cola Company. Zde jsem měl na starosti plánování výroby PET lahví, aseptických linek, linky na plechovky, linky na skleněné výrobky a PET linek. Po úspěšných projektech (především implementace SAP APO II), na kterých jsem se podílel jako klíčový uživatel, jsem postupně dostal na starosti dohled nad plánováním výroby na Slovensku a v Maďarsku a podporu rakouského závodu u Vídně. Zde jsem strávil plodných sedm let a vyrostl v samostatného senior plánovače.

Po odchodu z Prahy do Miletína jsem získával zkušenosti jako vedoucí výroby, systémový analytik, plánovač předsériové výroby, SAP analytik a strategický plánovač logistických projektů. Pozice demand plannera byla už jen logickým vyústěním této mé pracovní trajektorie.

Když jste tou dlouhou cestou došel až sem, přibližte, co vy osobně považujete na vaší práci za nejnáročnější?

Komunikaci napříč společností a schopnost správně porozumět tomu, co se děje a bude dít, i tomu, co vám chtějí kolegové sdělit. I když jsme jedna společnost, tak mnohdy mi přijde, že je to jak tenkrát v Babyloně, kdy Bůh vnesl mezi lidi zmatek v podobě velkého množství jazyků. Najít společnou řeč je někdy opravdu těžké a občas i velmi vyčerpávající.

A co si naopak vyloženě užíváte? Jsou nějaké takové momenty?

Ano, naštěstí je těch momentů pořád spousta a je toho mnoho, co si užívám. Proto tu práci dělám rád. Od plánování objemů a peněz, práci v SAPu, ARKIEVA přes stavění a udržování excelů, analýzy, reporty, kontroly až po PEX („process excellence“).

Co všechno musíte brát při plánování poptávky v úvahu?

Všechno, a stejně toho pořád není dost. I proto je na naši práci AI pořád krátká a člověk to ještě nějaký čas bude umět lépe. Bereme v potaz objemy a přání od zákazníků, finanční cíle, sezónnost, trendy, prodeje v minulosti, slevy, promoce, možnosti výroby a dodavatelů, vývoj trhů, logistiku, možnosti přepravců, incoterms a v neposlední řadě i nenadálé události a katastrofy, jako jsou války a živelní pohromy.

AI, velké téma, ano. Prozraďte nám, jak budoucnost plánování poptávky v souvislosti s AI vidíte? Myslíte, že se v téhle oblasti mnohé změní?

Ano, změní se velmi a mnoho plánovačů o svou pozici přijde. Je jen otázka kdy. Můj odhad je pět až deset let.

Čili máte za to, že by se teď plánovači měli začít bát o místa? Jak to v širším kontextu vnímáte?

O samotné pozice určitě, ale tito lidé budou stále potřeba jako analytici, admini a tak dále. Mají obrovské zkušenosti a znalosti, které se dají zúročit jinde. Jen bude potřeba opět se chtít učit a věci kolem chtít měnit. Kdo se na to nepřipraví, tak ten by se měl bát.

Nechme teď AI stranou a pojďme k něčemu, co už jste vlastně naťuknul. Sezónnost. Dovolím si tedy otázku rovnou i rozvést… V rodině si na Vánoce dáváme dárky. A když jsme všichni ještě měli miminka, dětské pleny byly v dárcích jasnou topkou. To pro vás musí být obzvláště náročné období, je to tak?

Ano, máte naprostou pravdu. Toto období je velmi náročné především pro plánovače výroby a nákupčí, ale také pro nás plánovače poptávky. Co už si mnoho laiků neuvědomuje, je, že vedle obrovské nákupní mánie, která je s Vánocemi neodmyslitelně spojená a ty prodeje jsou opravdu enormní, tak zároveň je konec roku pro každou společnost důležitý z důvodů zásob, a tedy daňových odvodů státu.

Na jednu stranu jedete výrobu a distribuci na plný „ceres“, ale zároveň musíte mít týden po Vánocích co možná nejnižší zásoby na skladech. A to se děje nejen v Ontexu, ale i u našich zákazníků a dodavatelů. Toto období považuji dlouhodobě za jednu z největších výzev všech plánovačů a nákupčích. Určitě si za to většina z nich zasluhuje obdiv a uznání. Vedle vánočních sezón máme i další, jako je letní sezóna („swimmies“), Velikonoce, čtvrtletní uzavírky a cíle a tak dále.

Předpokládám, že takové plánování obecně musí být přesné. Jak se s tlakem na takovou přesnost vypořádáváte?

Ano. Jakékoli plánování je o přesnosti. I proto náš hlavní ukazatel je „forecast accuracy“ (přesnost předpovědi). Určitě je to PEX a „change management“, tedy neustálé zlepšování, umění naslouchat a porozumět, co se kolem vás děje. Po celou dobu své kariéry se učím, a to dost často chybami nejen mými (hlavně mými 🙂), ale i chybami kolem mne.

Dřív nebo později v plánování nějakou chybu uděláte, protože jsme jen lidi a nikoli stroje, ale je třeba té chybě porozumět, poučit se a nastavit další plánování tak, aby se ta chyba pokud možno už neopakovala. Jenom tak můžete být přesnější a přesnější a pořád mít na paměti, že nikdy nebudeme mít ideální proces plánování a vždy bude něco, co je možně zlepšit.

Tuhle přesnost a plánování si představuju jako svět čísel, samozřejmě. Ale povězte, prosím, pro zajímavost, dá se v této práci spolehnout i na intuici? Může si ji člověk na vašem místě občas dovolit poslechnout?

Ano, někdy se stane, že čísel nemáte dost, nebo nejsou dost spolehlivá, a pak přichází na řadu intuice, respektive vaše pracovní zkušenosti, komunikace, invence a někdy i kouknutí z okna, jaké je venku zrovna počasí. 🙂

A co když se člověk na vaší pozici splete? Co se děje potom? Začnete zmatkovat? Nebo řešíte vše v poklidu a stres si nepřipouštíte?

Záleží na povaze chyby, tedy na tom, jaký je její dopad a urgence. První věc je správně s chladnou hlavou toto analyzovat a pak teprve jednat. Zmatkování určitě ničemu nepomáhá a je vysloveně kontraproduktivní. Za těch x let, co plánuji, jsem se naštěstí už toto naučil. Takže radím: „DON’T PANIC!!!“. Ovšem vnitřní stres vždy cítím a je to jakýsi vnitřní motor chtít věci napravovat a zlepšovat.

Když nastane problém, máte kousek místa i pro humor, se kterým jde vše lépe?

Budu mluvit jen za sebe, protože nevím, jak se s tím vyrovnávají kolegové. Mně určitě pomáhá humor à la Jára Cimrman nebo Monty Python.

Když už zmiňujete kolegy… Co je podle vás klíčem ke zdravé komunikaci na pracovišti?

Jako ve všech mezilidských vztazích je to o tom mluvit, mluvit, mluvit a naslouchat. Nikdo vám do hlavy nevidí a je naprosto klíčové sdělovat myšlenky správně a zároveň správně porozumět myšlenkám ostatních. Osvědčil se mi i proaktivní přístup k práci.

Co dalšího vás práce v korporátu naučila?

Týmovou hru a komunikaci. A je to něco, co se stále učím. V roce 2005 jsem toto vůbec neuměl a byl jsem úplný Neználek na Měsíci.

Umíte si udržet rovnováhu mezi prací a osobním životem?

Naštěstí umím. Tam, kde bych to neuměl, bych nepracoval. Tak jednoduchá ta rovnice je.

A co děláte, když už se přece jen cítíte přehlcený?

Trávím čas s rodinou. Právě včera jsme přišli domů oba s manželkou unavení a vyčerpaní. U mne „sign off week“ a u ženy konec školního roku. Naše starší dcera Nela si pro nás připravila hru po vzoru aktivit. Napsala na lístečky různá nemyslitelná slovní spojení, která jsme pak měli předvádět jako pantomimu. Moc se nám nechtělo, ale protože s tím strávila hodně času, tak jsme všichni svolili a moc moc jsme se pak nasmáli.

Ještě druhý den ve mně proudila čirá pozitivní energie. Rodina mne umí velmi nabít. No a co mně osobně velmi pomáhá, je plavání. Za třicet minut si dokážu krásně srovnat nejen pracovní, ale i osobní „guláš v hlavě“.

Jaký jste vlastně typ člověka v životě obecně? Jste ten plánovač jako v práci, nebo jste spíše spontánního ražení? 

Kreativní plánovač, extrovert.

Podělte se s námi i o osobní perličku. Když jedete na dovolenou, plánujete hodně? Máte předem naplánovaný program na každý den, nebo umíte jet bez plánu a těšit se, co nečekaného každý takový den přinese?

Ne, nemám v hlavě PPDS (Production Planning and Detailed Scheduling). 🙂 Ale co mám určitě v hlavě pořád bez ohledu na to, jestli jedu na dovolenou, nebo jsem doma, je RCCP (Rough-Cut Capacity Planning). A to jak krátkodobý, tak střednědobý a dlouhodobý. Ano jsem i v osobním životě plánovač, ale nejsem magor. 🙂

Kdybyste si mohl na jeden den zkusit jinou profesi, jaká by to byla?

Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlel. Možná jako dítě jsem chtěl být popelář a kosmonaut, jako každý kluk s trochou fantazie. To, co chci, to dělám.

A jakou práci byste si naopak nikdy zkusit nechtěl a proč?

Horník. Nemám rád stísněné prostory a fyzicky velmi těžkou práci. Oba mí dědové byli horníci a tohle vím už odmala.

Jaký životní návyk byste si přál mít, ale pořád si jej ne a ne osvojit?

Nekouřit.

Kdybyste mohl někomu, kdo si přeje dělat vaši práci, poradit jednu věc, jaká by to byla?

Se učit, se učit, se učit…

Řekněte nám závěrem, co je vaše malá milá tajná slabost aneb „guilty pleasure Jana Bendy“. Máte nějakou takovou?

Mám, a protože je tajná, tak vám ji tady a teď nepovím. I to patří k tomu udržet si správný balanc mezi prací a osobním životem.

Moc děkuji za rozhovor a všem čtenářům přeji, aby se jim dařilo a pokud možno žili podle Monty Python hesla: „Always look on the bright side of life.“